Lhaní a narušení důvěry ve vztazích

Ve vztazích se často setkáváme s tzv. conflict-avoidant lies – tedy nepravdami nebo zamlčeními, které partner řekne ne proto, že by chtěl ublížit, ale proto, že se snaží vyhnout hádce nebo bolestivé diskuzi.

Ale teď se podívejme z druhé strany:

Jak my sami reagujeme, když slyšíme něco nepříjemného, překvapivého nebo s čím nesouhlasíme?

Například:

„Jak tě to vůbec mohlo napadnout, natož mi to říct?!“

„To je nechutné, jsi normální?“

„Zkazil*a jsi mi celý den. Proč mi to vůbec říkáš?“

Těmto reakcím se říká chování, které zve ke lži – lie-inviting behavior. Nemusíme to dělat vědomě. Ale když na těžkou pravdu reagujeme výbušně, sarkasmem, zesměšněním nebo uzavřením se, vysíláme tím druhému signál: „Radši mi příště nic takového neříkej.“ A někdy pak opravdu neřekne.

💬„Řekl mi, že chtěl jít na rande s někým jiným. Jsem v šoku! Jak mohl vůbec něco takového cítit, natož to říct?!“

💬„Rozumím, že to bolelo. Zároveň tím ukázal odvahu být upřímný. Co by mu pomohlo, aby se příště nebál říct pravdu znovu?“

Cílem není omlouvat lži nebo nevěru. Každý jsme odpovědný za své chování.

Ale taky je fér se ptát:

Je moje reakce pozvánkou k pravdě, nebo signálem, že se mnou je bezpečnější nemluvit otevřeně?

Učme se zůstat přítomní a v klidu, i když slyšíme něco těžkého. Ne proto, že s tím musíme souhlasit. Ale proto, že bez pravdy není možné budovat opravdovou důvěru.

💬 Jak můžeme reagovat lépe a budovat atmosféru důvěry?

„To, co říkáš, je pro mě těžké slyšet. Ale cením si toho, že jsi upřímný*á.“

„Potřebuju chvíli na zpracování, ale chci o tom mluvit dál.“

„Nevím přesně, co na to říct, ale děkuju, že mi to říkáš.“

„Zní to pro mě překvapivě… Můžeš mi k tomu říct víc?“

„Je to pro mě bolestivé, ale chápu, že jsi mi to řekla právě proto, že ti na nás záleží.“

„Je to těžké, ale chci s tebou zůstat v kontaktu a pochopit, co se v tobě děje.“

„Nečekala jsem to, ale vlastně mi dává smysl, kam se posouváš. Chci hledat cestu, jak v tom být spolu.“

„To, co říkáš, je pro mě nepřekročitelné. Neumím v tom být s tebou dál. Ale vážím si toho, že jsi byla upřímný*á.“

Upřímnost není vždy lehká – ale je základem skutečné důvěry.

Jak chceš, aby se k tobě mluvilo? A jak ty odpovídáš druhým, když tě bolí to, co říkají?