Pocity žárlivosti, strachu z opuštění nebo nejistoty, když je partner s někým jiným. Zažíváme je jak v monogamních, tak v nemonogamních vztazích.
Místo potlačování žárlivosti může pomoci ji přijmout a porozumět jejím příčinám – pramení z nenaplněných potřeb ve vztahu, nebo z vlastních nejistot, nebo z něčeho jiného? Klíčová je práce na emoční regulaci, otevřená komunikace o pocitech a schopnost přijmout ujištění od partnera.
➡ Partner tráví čas s novým člověkem a vy se cítíte opomenuti. Pomůže sdílet své pocity s partnerem, například: „Cítím se nejistě, když trávíš čas s někým jiným. Pomohlo by mi, kdybychom si domluvili nějaké společné rituály, které mi dodají pocit jistoty.“ Pravidelná ujištění o hodnotě vztahu mohou posílit bezpečí.
➡ Žárlivost jako signál, ne hrozba. Místo potlačování je užitečné se ptát: „Co mi tato emoce říká?“ Pokud pramení z obav o vztah, může pomoci zlepšit komunikaci a nastavit nové dohody. Pokud souvisí s vlastní sebeúctou, je vhodné pracovat na vnímání vlastní hodnoty nezávisle na partnerově pozornosti.
➡ Učení se radovat z partnerovy radosti (compersion). Zkuste si všímat pozitivních emocí: „Co mě může těšit na tom, že je partner šťastný?“ Sdílení jeho nadšení a budování vlastní emocionální nezávislosti pomáhá zmírnit pocit ohrožení.
➡ Dohodnuté způsoby ujištění. Někdy pomůže konkrétní gesto, například „Každý večer si zavoláme, abychom se ujistili, že jsme v kontaktu.“ Pro některé partnery může být užitečné slyšet ujištění slovně: „I když trávím čas s jinými lidmi, jsi pro mě důležitý/á.“
➡ Práce na emoční regulaci. Uklidňující techniky, jako je hluboké dýchání nebo mindfulness, pomáhají zvládnout intenzivní pocity. Když se objeví žárlivost, je dobré zaměřit se na sebe: „Co můžu udělat, abych se teď cítil/a lépe?“ Může to být sport, kreativní činnost nebo setkání s přáteli.