Souhlas, hranice a odpovĚdnost v BDsM

Znásilnění v kontextu BDSM a právo

Znásilnění není jen brutální čin cizího člověka v parku. Může vypadat jako nechtěný sex mezi partnery. Může se stát v rámci session. Znásilnění může být tiché. Bez výkřiku. Bez slz.

Znásilnění je v českém právu definováno jako pohlavní styk nebo jiný obdobný čin provedený bez souhlasu. Od r. 2022 zákon uznává, že i beze slovního odporu může jít o znásilnění, pokud chyběl jasný souhlas.

Pokud partner*ka mlčí, neprojevuje aktivní souhlas, je ztuhlý*á nebo se nebrání kvůli šoku, může jít o znásilnění – i v rámci vztahu, i v rámci BDSM.

Z pohledu oběti:

„Neuměl*a jsem říct ne. Zmrazilo mě to. Ale nechtěl*a jsem to.“

Z pohledu zákona:

Neznalost hranic druhého nechrání pachatele. Každý je povinen ujistit se, že má druhého souhlas. Aktivní, vědomý, konkrétní.

Co je (a není) souhlas

Souhlas není jednorázový. I když něco odsouhlasíme na začátku, během hraní se to může změnit. Průběžně sledujme, jestli je druhý stále v pohodě – změna výrazu, napětí v těle nebo změna tempa může být signálem k pauze a dotazu.

Nadšený souhlas je bezpečnější než tichý. Tiché přikývnutí může znamenat souhlas ze strachu, loajality nebo zmatku. Hledej jasné a pozitivní potvrzení – úsměv, nadšený hlas, aktivní zapojení.

Souhlas není absence odporu. Souhlas je přítomnost jasného, konkrétního a ideálně i nadšeného souhlasu.

Disociace = nepřítomnost = hluboký subspace = žádný souhlas. Pokud někdo vypadá „odpojeně“ – ztrácí kontakt, nereaguje, má skleněný pohled – v takovém stavu není možné dát validní souhlas.

Když si druhý není jistý, neznamená to „ano“. Váhání, ticho nebo „nevím“ nejsou souhlas. Potřebujeme jasné, vědomé a konkrétní „ano“.

Aktivní komunikace během hraní

Nečekej, až si druhý řekne – zeptej se. Ne každý má sílu nebo dovednosti říct aktivně NE. Aktivní dotazování „Je to teď ok?“, „Chceš pauzu?“ je bezpečnější než čekání na odpor.

Pravidelné check-iny zvyšují bezpečí i důvěru. Krátké dotazy jako "Jsi pořád v pohodě?" nebo "Chceš pokračovat?" pomáhají udržet spojení a bezpečí.

Pokud si nejsi jistý*á – zastav se a zeptej se. Není ostuda přerušit dění. Je lepší zkontrolovat souhlas než pokračovat a riskovat zranění nebo trauma.

Zeptej se i zpětně: „Dal*a jsem ti pusu v zápalu hry. Bylo to pro tebe v pořádku?“ Pokud ne: „Mrzí mě to, neuvědomil*a jsem si, že to může být přes čáru. Chceš o tom mluvit?“

Právo říct ne

Platí i pro Tops: máte právo říct ne. I když bottom něco navrhuje, Top má právo odmítnout, necítí-li se komfortně. Konsent je oboustranný.

Respektuj hranice, i když jim nerozumíš. Nemusíš chápat, proč někdo nechce určitou praktiku – stačí ji respektovat. Hranice nejsou k obhajování, ale k respektu.

Přijmi odmítnutí, neber to jako urážku. „Nechci to“ neznamená „nechci tebe“ – ale „chci zůstat v bezpečí a být upřímný*á“.

Domluvte si neverbální „NE“. Například stisknutí ruky, zaklepání, změna dechu nebo výrazný nádech. Někteří lidé v subspace ztrácí schopnost být verbální.

Mluvte o typických reakcích: ticho, zamrznutí, pláč. „Když je to na mě moc, přestávám mluvit. Prosím, všímej si toho.“

Zeptej se: „Jak poznám, že už je to moc?“ Někdo se začne třást, jiný se stáhne, jiný se začne smát. Znalost těchto signálů chrání.

Hranice - jejich změna a hormonální vlivy

Neměň hranice během hormonální euforie - během hraní, těsně po hraní při aftercare, v tu chvíli nevzniká plně vědomý souhlas. 

Endorfiny, oxytocin, vzrušení a pocity zamilovanosti zkreslují úsudek. Co se v extázi zdá jako dobrý nápad, může být později pociťováno jako chyba.

Nové věci přidávejte do Vašeho společného hraní až po “vystřízlivění”.

„Pojďme to probrat zítra, až budeme mít oba čistou hlavu.“

Smyšlený příklad:

Po intenzivní session s vázáním a výpraskem se oba partneři v aftercare cítili zamilovaní a plní euforie. Bottom, který předem odmítl*a s*x jako součást hry, řekl*a: „Chci to….“ Top se ujistil*a, že to myslí vážně, a došlo k sexu. Druhý den bottom pocítil*a nepříjemné emoce – souhlas sice dal*a, ale šlo o impuls z hormonálního nadšení. Zůstala bolest, stud, pocity viny, a jiné emoce která potřebovaly být slyšeny a opečovány.

Aftercare a zpětná vazba

Komunikace po hraní je stejně důležitá jako ta před ní. Aftercare není jen o doteku a čaji – ale i o slovním sdílení, co bylo příjemné, co ne, a co příště změnit.

Když se po session necítíš dobře, není to selhání. Tělo i psychika mohou reagovat různě. Pocit smutku, viny nebo prázdna není známkou chyby – ale důvodem k rozhovoru a péči.

Souhlas lze zpětně přehodnotit. „V tu chvíli jsem souhlasil*a, ale teď cítím, že to pro mě nebylo v pořádku.“ Takový výrok si zaslouží péči, ne odpor.

Zpětný pocit „nechtěl*a jsem to“ je platný. I když bottom neřekl*a stopku, může se dodatečně cítit zraněně. To je potřeba vzít vážně.

Vina, odpovědnost a péče

Emoční zranění není automatickým důkazem viny – je důkazem bolesti. Může vzniknout i tam, kde byl vyslovený souhlas. Emoční zranění a vina nejsou totéž.

I bez zlého úmyslu můžeme nést odpovědnost za důsledky. Péče znamená být přítomný*á, pečující, zajímající se o následky vlastního jednání.

Když jsi neudělal*a chybu, můžeš i tak pomoci zahojit emoční zranění. Otevřené naslouchání a empatie léčí. „Chci rozumět, co se stalo. Mrzí mě, že jsi to tak cítil*a, nechtěl*a jsem ti ublížit. Omlouvám se.“

Když uděláš chybu, přiznej ji a nabídni péči. „Nevšiml*a jsem si, že se ti to nelíbilo – mrzí mě to. Jsem tu, pokud o tom chceš mluvit.“

Omluva bez empatie není omluva. Nestačí říct „promiň“ – je potřeba dát prostor bolesti druhého, i když nás to bolí slyšet.

„Já bych to tak necítil*a“ neznamená, že druhý necítí bolest. Každý máme jinou citlivost a zkušenosti. Nezlehčuj.

Smyšlený příklad:

Když dva lidé v hormonální euforii udělají s oboustranně výslovným nadšeným souhlasem něco, co nebylo předem domluvené (například sex), může jeden z nich později zjistit, že to vlastně nechtěl*a a lituje toho. Z hlediska psychologického prožitku může jít o zkušenost, která působí jako narušení důvěry nebo překročení hranice. Pro někoho to může být emočně zraňující – a má právo to tak prožívat. To ale automaticky neznamená, že druhý člověk nese vinu nebo že spáchal trestný čin. Situace je pak spíše eticky a vztahově problematická, ale ne trestná. Pro trestný čin nestačí, že toho ten druhý zpětně lituje.

Nejde o dokonalost, ale o ochotu učit se, naslouchat, snažit se porozumět a poučit se z chyb.