Porucha sexuální touhy nebo asexualita?

Rozdíl mezi diagnózou poruchy sexuální touhy a asexualitou spočívá především v tom, zda jedinec vnímá svůj stav jako problém, který mu způsobuje distres, nebo zda jej považuje za přirozenou součást své identity.

Porucha sexuální touhy

• Spadá pod diagnostické kategorie, např. v DSM-5:

  • hypoaktivní porucha sexuální touhy u mužů: Charakterizovaná trvalým nebo opakujícím se snížením (nebo absencí) sexuálních myšlenek, fantazií a touhy, které způsobuje distres.

  • porucha sexuálního zájmu/vzrušení u žen: Kombinuje nízkou sexuální touhu a potíže s fyziologickým vzrušením. Musí přetrvávat alespoň 6 měsíců a způsobovat distres.

• Pro diagnózu musí být přítomný významný distres

• Může mít různé biologické, psychologické nebo vztahové příčiny, například hormonální nerovnováhu, trauma, úzkost, depresi, stres, vedlejší účinky léků nebo nespokojenost ve vztahu.

• Často dochází ke změně oproti dřívějšímu stavu – jedinec dříve sexuální touhu měl, ale nyní ji postrádá.

• Lidé s touto diagnózou obvykle chtějí změnu, protože jim jejich nízká touha způsobuje frustraci.

  
  

Asexualita

• Asexualita není porucha, ale varianta sexuální orientace – označuje lidi, kteří přirozeně nemají sexuální touhu nebo zájem o sex.

• Asexuální lidé neprožívají distres kvůli absenci sexuální touhy – je to pro ně normální stav.

• Může být stabilní a celoživotní, bez ohledu na psychický stav nebo kontext.

• Existují různé formy asexuality – někteří lidé mohou za určitých podmínek pociťovat přitažlivost (např. demisexuálové, kteří ji cítí pouze při hlubokém citovém poutu).

• Asexualita nevyžaduje léčbu, protože sama o sobě nepředstavuje problém.

  
  

Jak rozhodnout mezi poruchou a přirozeným stavem?

1. Je to pro člověka problém?

   • Pokud osoba říká: „Nezajímá mě sex a necítím, že by mi něco chybělo,“ nejde o poruchu, ale o variaci sexuality.

   • Pokud říká: „Chci mít větší touhu, ale nemám ji a vadí mi to,“ může jít o poruchu sexuální touhy.

2. Existuje výrazná změna oproti dřívějšímu stavu?

   • Pokud někdo dříve prožíval sexuální touhu a nyní ji náhle ztratil, je důležité hledat možné příčiny (psychické, hormonální, vztahové aj.).

   • Pokud se sexuální touha nikdy neobjevila a člověk se s tím cítí v pořádku, může jít o asexualitu.

3. Je přítomný distres?

   • Pokud člověk trpí kvůli své nízké touze (např. kvůli vztahovým konfliktům, frustraci nebo pocitu, že s ním „něco není v pořádku“), může mít smysl zkoumat příčiny a případně zvolit terapii.

   • Pokud žádný distres neprožívá, není důvod hledat „léčbu“.

4. Jaké jsou vztahové souvislosti?

   • Pokud je nízká touha problémem v partnerském vztahu (např. kvůli rozdílným potřebám partnerů), může být užitečné pracovat s párovou dynamikou a komunikací.

   • Pokud je člověk spokojený i bez sexu a netrápí ho to, je to jeho přirozený stav.

     
     

Shrnutí

• Asexualita je přirozená variace sexuální orientace a není problémem, pokud to člověk tak nevnímá.

• Porucha sexuální touhy je diagnostikovatelná tehdy, pokud nízká sexuální touha způsobuje distres nebo narušuje život člověka.

• Klíčový faktor je subjektivní pohled dotyčného – cítí to jako problém, nebo jako součást své identity?