Mýty o kinku

Mýtus: "To, že někdo chce být svazovanej, je známka nějakýho problému…"

Realita: ➡„BDSM preference nejsou porucha. Světová zdravotnická organizace to říká jasně! ICD-11 – parafilní zájmy ≠ porucha, pokud nejsou vynucené nebo způsobující distres.”

Mýtus: „Mám fantazii o znásilnění. To určitě znamená že jsem špatnej člověk!“

Realita: ➡„Fantazie nejsou zločin! Je to normální, časté a neznamená to, že to chceš zažít doopravdy. Fantazie o dobývání, ovládání je jedna z nejčastějších erot!ckých fantazií vůbec! To, co tě vzrušuje v představách, není totéž, co bys chtěl*a žít ve skutečnosti. Fantazie pracují s kontrasty, emocemi a symboly. Z toho, co tě vzrušuje v hlavě, se nic neodvozuje o tom, kým jsi jako člověk. Fantazie a reálné chování jsou dvě různé věci.”

Mýtus: „Chci být dobrý Top, tak musím vždycky vědět, co dělám! Dominant by měl být přece klidný, silný a bez pochybností!“

Realita: ➡ „Zdravý Top nepotřebuje být dokonalý. Skutečná dominance zahrnuje pochybnosti, učení i chyby. Právě schopnost reflektovat a ptát se dělá z Topa někoho, komu lze důvěřovat.“

Mýtus: „Když se omluvím, tak ztratím autoritu jako Dom…Navíc, proč bych se měl omlouvat, když když to nebyla moje chyba a zlý úmysl?! “

Realita: ➡ „I když jsi to neudělal*a schválně, má smysl se omluvit. Omluva neznamená, že jsi zlý*á – znamená, že tě mrzí, jak se druhý cítil. A to je známka zralosti, ne slabosti.“

Mýtus: „Já mu*jí to nedokážu říct, aby mě svazoval*a…Prostě to v sobě budu dusit.“ 

Realita: ➡ „Tvoje touhy jsou validní. Říct si o ně není ostuda! Zeptat se můžeš na cokoliv — i odpověď 'ne' je dobrý začátek upřímného rozhovoru.“

Mýtus: „Cítím se trapně, že se mi líbí, když mi někdo poroučí…“

Realita: ➡ „Tvůj kink není trapný. Je součástí tvé autenticity! Toužit po odevzdání, přemožení, vedení nebo poslušnosti není známka slabosti. To, že tě vzrušuje, když ti někdo poroučí, není problém. Je to způsob, jak prožíváš vzrušení. Když se nestydíš za to, co tě těší, dáváš tím prostor opravdovému spojení.”

Mýtus: „Když partner*ka říká, že nemá žádné hranice, je to ideální!“

Realita: ➡ „ Zdravý kink vyžaduje vědomé hranice! Když někdo nezná svoje hranice nebo se je bojí sdělit, nemůžeš se na něj spolehnout – a to je riziko pro vás oba. Skutečná důvěra není v tom dělat všechno, ale v tom vědět, co ano a co ne. A to je sexy.“

Mýtus: „Dom by měl*a poznat, co chci, bez toho, abych to říkal*a…“

Realita: ➡ „Dom není čtenář myšlenek. Komunikace je tvá odpovědnost!“

Mýtus: „Když chci péči po scéně, asi jsem needy…“

Realita: ➡ “Je to základní potřeba těla i duše po intenzivním zážitku. Nejsi needy, když chceš obejmout, slyšet laskavé slovo, nebo jen být chvíli v tichu. Po silném emočním nebo fyzickém prožitku je péče stejně důležitá jako samotná scéna. Aftercare je důležitá kvůli neurobiologickému dojezdu (pokles endorfinů, adrenalinu,..).”

Mýtus: „To jsou určitě lidi s dětským traumatem, jinak by to nedělali…“

Realita: ➡ „Ne, výskyt traumatu v BDSM komunitě není vyšší než u běžné populace!“