Když v BDSM dojde k porušení souhlasu: Jak se k sobě chovat s laskavostí – a zároveň pravdivě

Tento post je pro tebe, pokud:

• jsi bottom, který*á nedokázal*a říct „ne“, nebo jsi i “ne” řekl*a a něco se stalo proti tvým hranicím a bolí tě to.

• jsi top, který*á překročil*a hranice – ať už nevědomě, nebo vědomě a bolí tě to.

Laskavost k sobě není výmluva. Je to nástroj, jak se nezaseknout v sebekritice.

Jsi bottom, který*á nedokázal*a říct „ne“, nebo jsi i “ne” řekl*a a něco se stalo proti tvým hranicím a bolí tě to.

🌀 Hlas v hlavě možná říká:

• „Proč jsem nic neřekl*a?“

• „Byla to moje chyba…“

• „Měl*a jsem odejít.“

  
  

Proč mohlo být těžké říct NE z psychologického pohledu:

• Tělo v ohrožení často přejde do stavu zamrznutí. To je přirozená neurobiologická reakce, ne osobní selhání.

• Někteří lidé se učí přežít skrze přizpůsobení, snahu nezpůsobit konflikt. Pokud v minulosti nebylo bezpečné říkat „ne“, mozek se naučil, že odpor je riziko.

❤️ Co může pomoci:

• Laskavost vůči sobě zvyšuje odolnost, snižuje depresi i pocit studu.

• 🖤 „Reagoval*a jsem nejlíp, jak jsem v tu chvíli uměl*a“ není výmluva – je to začátek uzdravení.

  
  

„Byl*a jsem zraněná*ý. To, že jsem uvěřil*a někomu, kdo za to nestál, neznamená, že si to zasloužím. To není moje ostuda – ale jeho*její odpovědnost.“

„I když jsem neřekl*a NE, mám právo cítit zranění.“

„Nejsem slabý*á. Měl*a jsem příliš velkou důvěru. To je lidské.“

Vědomě se rozhodnu, jak se v budoucnosti chci zachovat:

• „Dovolím si odejít i bez vysvětlení.“

• „Můj komfort je důležitější než očekávání druhého.“

Když jsi nechtěně překročil*a hranici: Jak unést odpovědnost

🌀 Možná cítíš:

• „Zranil*a jsem někoho… i když jsem to nechtěl*a.“

• „Nevšiml*a jsem si…“

• „Můžu si ještě věřit?“

  
  

Pocit viny je přirozená reakce, ale může sklouznout do toxického studu („jsem špatný*á“) místo zdravé odpovědnosti („udělal*a jsem chybu“).

Laskavost k sobě vede k větší ochotě převzít odpovědnost a učit se z chyb než sebekritika, která paralyzuje.

❤️ Co může pomoci:

• Sebereflexe: Pracuj s tím, co tě vedlo k přehlédnutí hranice – byl to spěch? euforie? něco jiného?

• Opravný kontakt: Pokud je to možné, nabídni upřímné naslouchání.

• Přiznej si chybu bez obviňování sebe sama jako celku

  
  

„Udělal*a jsem chybu. A jsem člověk, který se snaží růst.“

„Mrzí mě to. Jsem tu, pokud budeš chtít říct, co bys teď potřeboval*a.“

„To, že jsem chyboval*a, mě nedefinuje. Ale to, co s tím udělám dál, ano.“

Když jsi porušil*a hranice vědomě

Tohle je nejtěžší bod.

Vědomé překročení hranice – ať už v touze, z frustrace, zvědavosti nebo pocitu moci – je závažný čin.

❌ Co nefunguje:

• Zlehčování: „Vždyť to nebylo tak hrozné…“

• Vytěsnění: „Radši na to nemyslet…“

• Omluvy bez zodpovědnosti: „Promiň, ale…“

  
  

✅ Co je potřeba:

• Přiznat: „Uděl*a jsem něco, o čem jsem věděla, že není v pořádku.“

• Dovolit si vinu – ne jako sebemrskačství, ale jako etické probuzení.

• Nečekat na odpuštění – ale žít každý den tak, aby se to neopakovalo.

• Zeptej se: „Co ve mně selhalo? A co se teď musí změnit?“

• Co zraněné svědomí? Pokud je to bezpečné a vhodné: nabídni druhému opravdovou pomoc – ale nenuť ho odpustit. Nečekej na „odpuštění“. Udělej kroky, které dávají smysl i bez diváka: edukace, terapie, změna přístupů.

„Nečekám, že mi odpustíš. Ale chci ti naslouchat, pokud budeš chtít mluvit.“

„Překročil*a jsem čáru, o které jsem věděl*a. Teď je čas nést důsledky.“

„Moje hodnota člověka není v tom, že nikdy nechybuji, ale v tom, co s tím udělám.“

🖤 Laskavost k sobě nám umožňuje jednat odpovědněji.